Vitana Kmín celý

Kmín kořenný (Carum carvi) je jedním z nejstarších koření u nás i ve světě.
Roste planě na lukách, mezích a pastvinách po celé Evropě, severní Africe a přední Asii.
Kmín se používá při pečení, do brambor i k masu. Vhodný je k dochucení polévek, ryb nebo zelí. 

POPIS ROSTLINY

Kmín je dvouletá rostlina z čeledi miříkovitých dorůstající až 100 cm. Silice (prchavý olej) obsahuje karvon a limonen. V prvním roce vytváří růžici řapíkatých listů s lístky čárkovitými. Ve druhém roce rozkvétají okolíky drobných květů. Květy jsou bíle zbarvené. Rostlina kvete v květnu a červnu. Plody, dvounažky, mají hnědou barvu a po rozdrcení vydávají silnou kořeněnou vůni. Pěstuje se v půdách bohatých na humus a na slunných místech.

HISTORIE A PŮVOD

Kmín pochází z mírného pásma Asie. Semena kmínu byla nalezena v kolových stavbách z mladší doby kamenné ve 3. tisíciletí před naším letopočtem a na několika archeologických nalezištích v Egyptě. Starověká egyptská civilizace používala kmín jako koření k dochucování pokrmů a jako konzervační látku při mumifikaci faraónů. Kmín je zmíněn v Bibli ve Starém i Novém zákoně nejen k dochucení polévek a chleba, ale také jako měna, se kterou se platily desátky kněžím. Kmín nechyběl ani v kuchyních v antickém Řecku a Římě, kde ho velmi často používali jako náhradu za černý pepř, jehož dovoz byl velice složitý a nákladný. V Indii je po několik tisíciletí důležitou ingrediencí pro polévky a další  jídla. Navíc je populárním základem mnoha kořenících směsí. Během středověku byl kmín jedním z nejpoužívanějších a nejoblíbenějších koření. Do Ameriky byl dovezen španělskými a portugalskými kolonisty.